Stránky

3. srpna 2017

Pane, nejste vy náhodou taky medvěd?


Naši kluci mají narozeniny v jednom červencovém týdnu a tak je společné oslavy budou provázet celé dětství a já doufám, že celý život. Chcete vědět, jaká byla ta první?


Pro letošní premiéru, Františkovy první a Milánkovy třetí narozeniny, jsem vybrala téma seriálu Pojďte pane, budeme si hrát. Medvědy od Kolína si Milan oblíbil snad jako úplně první pohádku, na kterou koukal v televizi. Doteď mě to fascinuje, já se jich totiž v podstatě celé dětství bála. Navíc medvědi jsou taky bráchové, malej a velkej, pěkně vykutálení. Jako ti naši kluci.


Slavili jsme v neděli odpoledne, což se ukázalo jako dobrý tah, protože několik hostů přijelo rovnou z chat a chalup. Místo jsem měla vybrané už dlouho, Villa Pellé je totiž pro takové oslavy ideální. Klidná, uzavřená zahrada, přitom dobře dostupná autem i městskou dopravou. Místní kavárna nám zajistila pití. Občerstvení jsme si objednali u kamarádů v bistru Triko - sendviče, toustíky, párečky v županu, vše bylo moc dobré a z kvalitních surovin. Sladkosti jsem napekla já - čokoládové muffiny a medvědí perníčky. Velký úspěch měly melounové "nanuky" - napíchané dílky melounů na nanukových dřivkách (za pomoc s jejich přípravou děkuji Lucce a Slávce). A to nejdůležitější - narozeninové dorty - již tradičně napekla babička Marta. Pro Františka piškotový s mascarpone, pro Milánka čokoládový. Oba měli boule za ušima.




K medvědům od Kolína neodmyslitelně patří proužkovaná trička. Narozeninový outfit byl tedy nasnadě, ale nakonec se z toho vyklubal docela oříšek. Ono najít hezká a přitom jednoduchá a stejná trička s červeným a modrým proužkem ve dvou velikostech zas tak snadné nebylo. Prošla jsem většinu známých eshopů, hledala v basic kolekcích, spoléhala na Petit Bateau, ale nenašla nic. Pak jsem si vzpomněla na českou značku Duomamas, která šije trička z bambusu. V nabídce měli jen modrý proužek a tak jsem to zkusila a napsala jsem majitelce Evě, jestli náhodou neplánují šít i červenou variantu. A štěstí se na mě usmálo. O pár týdnů později se na jejich eshopu objevila i červená trička pro malé medvědy. Přesně podle mé představy. K tomu jsem klukům pár dní před oslavou koupila ve výprodeji v Háemku stejné bavlněné kraťasy a bylo. Teda nebylo. Když jsem Milánkovi svěřila svůj nápad na medvědí oslavu, hned jásal a vyrukoval s tím, že chce mít čepici jako má velkej medvěd. A to byla tedy výzva! Nakonec jsme koupila jednoduchou šedivou kšiltovku a růčo na ni našila barevné zbytky látek. Výsledek není dokonalý, ale já byla docela spokojená. Při předávání čepice Milanovi mi ale ztuhla krev v žilách. "Né, takovou medvěd nemá. On má jinou. Takovou..." A ukazoval vodorovné pruhy. No počkej počkej! Museli jsme teda rychle najít obrázek medvěda s čepicí a když jsme zjistili, že má opravdu přesně takovou čepici, jako jsem vyrobila, skákali jsme oba radostí.



Na oslavu přišli všichni strýčkové, babičky i dědeček, asi 15 dětských kamarádů se svými rodiči. Počasí se nakonec taky umoudřilo a po propršeném dopoledni vykouklo na obloze slunce. Program jsme dětem nijak neorganizovali, dle pokynů většina dorazila s odrážedlem, kolem nebo koloběžkou a tak mohli jezdit závody kolem celé zahrady a trénovat slalom mezi kužely. To si Milan užíval stejně jako předávání dárků, které nebralo konce, ale on chtěl ještě ještě :) Bavili jsme se moc.

Velké díky všem, kteří přišli, přinesli krasné dárky a společně s námi oslavili první a třetí narozeniny našich medvědů. A za fotky speciálně děkuji mýmu bráchovi.

















A ještě pár fotek těch našich medvědů. Vybrat jednu úvodní byla fuška :)

Žádné komentáře:

Okomentovat