Ústí nesmrdí!

© Štěpánka Bláhovcová

Maminko, proč to v Ústí tak smrdí? je název komiksu od Štěpánky Bláhovcové a taky jediná moje znalost o Ústí nad Labem. Teda až do včerejšího dne. Tenhle komiks jsem si někdy v roce 2005, možná 2006, prohlížela v jednom pražském knihkupectví a nevím proč, ale vryl se mi do paměti. Tehdy jsem měla před maturitou a přišel mi děsně cool. A teprve po tolika letech jsem dostala možnost si k tomu Ústí doopravdy přičichnout! To bylo tak. V úterý mi přišla zpráva od kamarádky "asi nemůžeš, co?" s odkazem na středeční výlet za výtvarným uměním pořádaný FUD UJEP. Podívala jsem se na Milana s Františkem, kteří nedočkavě seděli u stolu a čekali až jim donesu svačinu. No nemůžu. Ale počkej, máme vlastně babičku! Tak já jedu, Káťo!

A tak jsem si ve středu ráno koupila na Vltavský lístek (!) a po sto letech jsem sjela eskalátory do metra. Už jsem úplně zapomněla, jak strašně tam fouká! Zájezdní autobus nás vyzvedl před Fantovou kavárnou na hlavním nádraží a tradá! Čekala nás krásná cesta zasněženou krajinou a v cíli komentované prohlídky tří výstav.

První zastávka. Výstava Vybrané vidění v Galerii Emila Filly, která sídlí v nádherné budově bývalé armaturky. Nemohla jsem se nabažit výhledy na všechen ten industriál! Krása! Z výstavy mě nejvíc zaujala práce Evy Hnatové.

Cestou z galerie jsem se zastavili v nedaleké ulici Na Nivách, která je v Ústí poměrně živým tématem. Ulice plná zdemolovaných domů z počátku 20. století.

Druhou galerijní zastávkou byl Dům umění, který vznikl před několika lety v budově bývalé vysokoškolské menzy. Aktuálně je zde výstava chorvatského umělce Tomislava Gotovace. V malé galerii je pak představen architektonický projekt od studia Mjölk na přestavbu této budovy - Když se jídelna stane galerií. Na pauzáku!

Přísun takového množství výtvarna jsme s Káťou musely rozptýlit malým shoppingem. Na doporučení jsme zabrousily do prodejny legendárního mýdla s jelenem. Nejdřív jsme naprosto propadly interiéru vyladěnému do posledního detailu, takže co krok jsme hýkaly a jásaly. Na samém konci prodejny najdete taky moderní prádelnu. Právě sem chodí styloví ústečtí studenti z nedalekých kolejí prát prádlo. Značka prošla v roce 2016 zdařilým rebrandingem, za kterým stojí pražské studio Motor. Plastové obaly nahradily papírové, portfolio se rozšířilo o další produkty a věřte mi, jsou vysoce návykové. Z Jeleního krámku jsem odcházela s taškou plnou voňavých suvenýrů.

Hned za rohem nás čekala poslední kulturní zastávka - Veřejný sál Hraničář. Tento dům byl postaven v roce 1923 podle návrhu Roberta Beutela pro německou sociální demokracii a do roku 2010 sloužil hlavně jako kino. V současné době je zde příjemná kavárna, kinosál čekající na digitalizaci a třípodlažní galerie.
Jestli jsem vás nalákala na výlet do Ústí, zamiřte sem 28.1. nebo 8.2., kdy k aktuální výstavě Stud budou probíhat zajímavé doprovodné programy - workshop storytellingu a divadelní inscenace Zrezivělé dětství o dětech obětí politických procesů z 50. let. Naší průvodkyní během celého výletu byla Martina Johnová, která je zároveň kurátorkou této výstavy.

Všechny tři galerijní prostory mají příjemnou atmosféru. Každý sídlí v naprosto odlišné budově, má jiný koncept, ale ve všech je vidět obrovské nadšení. Možná je to úzkou spoluprácí s univerzitou, ale každopádně jim moc fandím.  A protože pořádají i mnoho programů pro děti, určitě se sem jednou vrátím i s klukama.

Závěrem bych chtěla poděkovat Martině Johnové za skvělý den v Ústí a taky FUD UJEP za sponzorování tohoto výletu.