Dnešek se povedl. Bylo krásně a my jsme si to užili. Bez velkého plánování a přitom jsme toho stihli tolik! Pojďte se podívat, jak vypadala naše toulka po Karlíně a Letné...
Dopoledne jsme se sešli s Luckou a Esterkou v nově otevřené (přestěhované) kavárně Králík v rádiu. Interiér je barevný, ne úplně můj vkus (přestože je pod ním podepsáno DEVOTO), ale dětem se tam líbilo hodně. A nechybí tam opravdu nic. Hračky, paní na hlídání, jídlo pro děti, vysoké židličky, přebalovák, sada nočníků, bazének, králíci na terase... Najdete ve vnitrobloku v Křižíkově 65a.
Pak jsem se vydali obhlídnout nový kulturní prostor Kasárna Karlín, kde je téměř každý den nějaký program (letní kino, divadlo, koncerty, lekce jógy...). Po poledni to tam vypadá trošku jako na poušti. Obrovské pískoviště bylo zalité sluncem a jediný stín vrhala vyhlídková věž od výtvarníka Čestmíra Sušky.
Z rozpálených Karlínských ulic jsme prchali k Vltavě do Přístavu 18600, kde najdete kavárnu, hřiště a opět pestrou nabídku kulturních akcí.
Z Přístavu je to už jen kousek ke kotvišti přívozu, který propojil Holešovice s Karlínem. Karlínská strana má ale velkou nevýhodu v podobě příkrých a dlouhých schodů, které se s kočárkem dají zdolat jen ve dvojici. Cesta lodí za to ale stojí.
Od holešovické tržnice, kde přívoz končí, jsme se ještě vypravili do Národního zemědělského muzea. Během prázdnin zde probíhaly tzv. Sedlácké čtvrtky s divadlem a workshopy pro děti. Původní plán, že vyštosujeme děti na lavičku, necháme je sledovat pohádku a samy si dáme něco dobrého, se nakonec rozplynul. Radka musela na Erwínovo naléhání vyměnit divadélko za traktory v muzeu, Esterka i František to už po cestě na Letnou zalomili v kočárku. Takže nakonec zbyl jen Milan, který si pohádku vychutnal se zmrzlinou v ruce (= úplatek za to, že nemohl s Erwínem na traktory). A i když už zazvonil zvonec a pohádky byl konec, vyrazili jsme ještě na poslední hřiště našeho dlouhého výletu. Už jen kousíček, do Letenských sadů. To už jsem nefotila, děti byly špinavé až za ušima a já unavená, ale tak nějak příjemně. Mám ráda tyhle dny... Dobrou noc.
Docela vám závidím, že máte v Praze tolik míst, kde se děti mohou vyřádit. To u nás prakticky není ani žádné pořádné dětské hřiště. Nakonec jsme se to s manželem rozhodli vzít do vlastních rukou a letos chceme dětem postavit takové menší hřiště u nás na zahradě. Lepší než nic. Už jsem se i dívala a například různé průlezky atd se dají sehnat třeba tady
OdpovědětVymazat