Stránky

11. března 2016

Třikrát poprvé...

Asi nikdy mě nepřestane fascinovat vše, co Milan prožívá, dělá nebo vymýšlí poprvé. Jsem strašně vděčná za tu šanci být doma a být přítomna jeho každodennímu objevování světa kolem nás. Dneska to bude tak trochu deníčkový článek o třech milnících, kterých Milan za poslední týdny dosáhl.

Nečekejte žádný filozofický text, jsou to docela obyčejné milníky. Ale každý rodič asi chápe, že v životě dítěte jsou i ty dost důležité.

Poprvé přes noc u babičky!
Ještě před pár měsíci to pro mě bylo scifi. A tak trochu sen. Myslím, že jsme byli nervózní všichni, až na Milana.



Bezdětný večer byl bezva. Koupila jsem si na památku košili v indigo barvě, kterou jsem nutně potřebovala. Pak jsme si s manželem dali velmi romantickou večeři ve fast-foodu a vyrazili jsme na koncert kamarádovo kapely. 




Ráno jsem plánovala spát dlouho. Čekal mě celý den bez Milana! Ale tak trochu jsem tušila, že se stejně probudím brzo a začnu si prohlížet Milánkovo fotky v mobilu. S obrovskou radostí a hrdostí jsem si ráno četla sms od babičky "vše probíhá dobře, jen chvílemi volá tátu". Zvládnul to! A mimochodem, víte, jak blbě se vyslovuje "m"? To proto volal tátu... :)))

Poprvé v postýlce bez bočnice!
Součást postupných příprav na mladšího bráchu. První týden Milan dost cestoval, ale nijak zvlášť ho to nebudilo. Udělali jsme mu z polštářů postupné schůdky z postele, aby pády na koberec nebyly moc drastické. Časem si ale zvykl a teď už často vydrží celou noc v postýlce. Jako bonus se začal míň odkopávat a navíc bez bočnice je snazší i uspávání. 


Poprvé bez dudlíku!
Před Milánkovým narozením jsem žádný dudlík nekupovala, v porodnici ho taky nedostal, ale během prvních "sžívacích" dní jsem ho vyhodnotila jako potřebný :) Měli jsme jich spoustu, většinou od firmy Suavinex. Ale přišel čas se s nimi rozloučit. Moc jsem to nezdůvodňovala, rozhodně jsem Milanovi nechtěla říkat, že už je velký kluk a podobné pohádky. Přiznávám, že při prvním usínání bez dudlíku jsem se opět bála víc než Milan. Ten se jen třikrát zeptal "dudu". Já třikrát odpověděla "není". A spalo se. 


Ne vždy jde vše tak hladce, jako v těhle třech případech, nebojte :) Ale i přesto je Milan skvělej a já ho asi nikdy nepřestanu obdivovat.



6 komentářů:

  1. Moc pěkné fotky! Druhý bude taky fešák:-) Už máte vymyšlené jméno?:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju! Druhy syn bude s nejvetsi pravdepodobnosti Frantisek :)

      Vymazat
    2. To je moc krásné jméno:-) Líbí se mi jména česká.

      Vymazat
  2. Jé, tak to bys mu mohla pořídit knížku František z kaštanu, Anežka ze slunečnic. Je krásná, ale nevím, zda jde ještě sehnat.

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkný;) s tou vděčností a fascinací to mám stejně. A taky mě spousta synových projevů a pokroků a všeho taaak dojímá. Myslela jsem, že se matky dojímají jen v šestinedělí, ale půl roku po porodu vidím, že u mě už to bude asi setrvalý stav... Viky

    OdpovědětVymazat